Životní cyklus plastů

Stejně jako každý člověk má i každá neživá věc svůj životní cyklus. Velmi často se však hovoří jen o některých aspektech životního cyklu plastů. Hodnocení udržitelnosti materiálu musí brát v úvahu všechny etapy jeho životního cyklu. Od kolébky až do hrobu, a dokonce i dále.

Zrod

Život plastů začíná u výrobce. PlastyMateriály s velkými molekulárními řetězci z přírodních nebo fosilních surovin, vyrobené chemickými nebo biochemickými reakcemi. More můžeme rozlišovat podle jejich původu:

běžný plast – z fosilních paliv
recyklovaný plast
plast na biologické bázi – z obnovitelných zdrojů

Je třeba brát v úvahu nejen suroviny, ale také energetickou náročnost a ekologickou stopu výrobního procesu. Většina emisí CO₂ vzniká při výrobě a dopravě.¹

V tomto kroku může globální společnost zvážit nutnost těchto výrobků a snížit jejich spotřebu.

Použití

V tomto okamžiku jsou plastyMateriály s velkými molekulárními řetězci z přírodních nebo fosilních surovin, vyrobené chemickými nebo biochemickými reakcemi. More užitečné. V některých segmentech je doba použitelnosti plastů velmi dlouhá – průměrná životnost plastů ve stavebnictví je 35 let.² Na druhou stranu si sami odpovězte, jak dlouho je použitelná průměrná plastová taška.

V této fázi životního cyklu plastů mohou spotřebitelé plastové výrobky znovu použít.

Konec životnosti

Hojně se diskutuje o konci životnosti plastů. Právě tato část cyklu vypadá odpudivě – celá planeta je plastovým hrobem. „Konec života“ však neznamená konec jeho dopadu.

Ropný průmysl profituje ze zdrojů, které bezplatně čerpá ze země. Spotřebitelé kupují levné věci a vyhazují je také zdarma nebo za malý poplatek za komunální odpad. Globální společnost žije na dluh, který splácí příroda. Musíme investovat nejen do výroby nových věcí, ale také do nakládání s odpady. Dluh bude zaplacen tak jako tak – musíme si jen vybrat, zda ho zaplatíme chytrým designem spotřebních předmětů a efektivním nakládáním s odpady, nebo negativním dopadem znečištění plastyMateriály s velkými molekulárními řetězci z přírodních nebo fosilních surovin, vyrobené chemickými nebo biochemickými reakcemi. More. Volba první možnosti se nazývá oběhové hospodářství.

Skládkování

Nejběžnějším způsobem nakládání s odpady je skládkování. Ovšem skládky představují značné riziko pro životní prostředí a zdraví – úniky chemikálií, požáry skládek, zdroj znečištění plastyMateriály s velkými molekulárními řetězci z přírodních nebo fosilních surovin, vyrobené chemickými nebo biochemickými reakcemi. More při poškození skládky apod.

Spalování

Spalování řeší pouze jeden z negativních dopadů (mikro)plastů. Plastové předměty zmizí, ale chemické znečištěníChemické polutanty většinou vznikají při různých lidských činnostech, jako je výroba, manipulace, skladování a likvidace chemických láte… More a ohrožení klimatu přetrvá. PlastyMateriály s velkými molekulárními řetězci z přírodních nebo fosilních surovin, vyrobené chemickými nebo biochemickými reakcemi. More se spalováním přeměňují na skleníkové plynyPlynná složka atmosféry, a to přírodní i antropogenní, která pohlcuje a vyzařuje záření určitých vlnových délek ve spektru infračerve… More, látky znečišťující ovzduší, odpadní vody a teplo.

Spalování lze spojit s výrobou energie (přeměna odpadu na energii). Tento způsob je sice preferovaný, negativní dopady však neřeší. Po přechodu na zelenou energii se spalování plastů stane jedním z největších zdrojů skleníkových plynů v Evropě.¹

Biodegradace

Plast se rozkládá velmi pomalu. V životním prostředí přetrvává desítky let i déle. Naopak biologicky rozložitelné materiály zahrnující přírodní polymery, jako je Hydal PHAPolyhydroxyalkanoáty (PHA) neboli polyhydroxymastné kyseliny patří do skupiny biologicky odbouratelných polyesterů. Podobně jako u mnoha savců… More, jsou spotřebovávány mikroorganismy.

Přečtěte si více informací o biologické rozložitelnosti a bioplastech.

Recyklace

Snižuj, znovu používej, recykluj – je to sice klišé, ale pořád aktuální. Recyklace je nejlepší ukončení životnosti.

Podle odhadů bylo v roce 2019 recyklováno pouze 11 % celkového množství vyprodukovaného komunálního plastového odpadu.³ Pouze 30 % plastového odpadu v EU je sbíráno za účelem recyklace, přičemž polovina z něj je odesílána ke zpracování do zemí mimo EU. Od roku 2021 nové nařízení Evropské komise v přenesené pravomoci (2020/2174) alespoň zakazuje přepravu nerecyklovatelného plastového odpadu do rozvojových zemí.⁴

Citace

¹Kistler, A. and C. Muffett, 2019. Plastic & Climate, The Hidden Costs of a Plastic Planet. www.ciel.org/plasticandclimate

²Geyer, R., J. R. Jambeck and K. L. Law. Production, use, and fate of all plastics ever made. Science Advances. 2017, 3(7): e1700782. doi: 10.1126/sciadv.1700782.

³Filiciotto, L. and G. Rothenberg. Biodegradable Plastics: Standards, Policies, and Impacts. ChemSusChem. 2020, n/a(n/a). doi: https://doi.org/10.1002/cssc.202002044.

⁴Steinhorst, J. and K. Beyerl. First reduce and reuse, then recycle! Enabling consumers to tackle the plastic crisis – Qualitative expert interviews in Germany. Journal of Cleaner Production. 2021: 127782. doi: https://doi.org/10.1016/j.jclepro.2021.127782.